|
Nejlépe strávené Velikonoce ve FUNatické společnosti (v téměř kompletní sestavě i se začounky). Soustředění bylo báječné, ve skvělé společnosti, nádherném areálu, zaběhali jsme si téměř do bezvědomí (aspoň dnes to tak vypadá), jediná chybička bylo počasí - na běhání sice ideální, ale při čekání jsme neuvěřitelně mrzli. Díky moc Laviňákům za skvělou organizaci a hlavně za možnost si potrénovat na EJS - konečně máme nějakou představu o časech do té letošní sezóny. Takže díky a teď do pelíšků zahřát se a zregenerovat. ;)
|
Termín soustředění se domlouval dlouho dopředu, nikdo moc nevěděl, co bude kde vyvádět zrovna na Velikonoce, ale nakonec se podařilo dát dohromady většinu týmu a nikdo snad nelitoval. Soustředění probíhalo v nádherném kempu Doubí u Třeboně. Jako první dorazili na místo – Lenka, Tomáš, Alča, Hanka a Kája, později večer dorazila i Káťa. Většina z nás přijela přijela za tmy, netušili jsme, na jak krásném místě bydlíme, ráno jsme zírali s otevřenou pusou. Chatičkyna břehu Opatovického rybníka – výhled nádherný. Ráno nám bylo i hned jasné, proč všichni pejskové po příjezdu šíleli - sem tam chcíplý kapřík nebo jen hlava ryby. Dá se říct, že všichni pejskaři v táboře tak měli celý prodloužený víkend oči na stopkách, aby se v tom jejich psí miláček nevyválel. V pátek se začínalo začounky. Miluška je geniální trenérka, takže objevila fintu v nabíhání na shoot i pro našeho flata Ika. Karolínu zase uklidnila, že rozhodně ještě není brzo na to začít s Matthewem trénovat, jak někteří protestovali. Po dopoledním tréninku se konečně na chvíli objevilo i sluníčko – to opravdové a i blaženkovské. Dorazila Lucka s Blážou. Po obědě a procházce jsme si vytáhli stoleček a proběhla odpolední siesta, zatímco nebožátka psí to smutně sledovala zpoza oken.
Kolem druhé hodiny odpolední, kdy už se sjel téměř celý náš tým na místo, nadešla chvilka i pro naše závodníčky. Všichni jsme byli moc zvědaví na časy - EJS nemáme, měření z ruky je nic moc a krom toho, že nám někteří důchodci opět o něco zestárli, runnerský tým zvyšuje překážky z 20 cm na 22,5 cm. Také došlo k nějakému prohození pejsků v týmech, ale nevěděli jsme, jak si sednou (především Baileys s Pepinou, na kterou už moc hafánků kvůli bubákům běhat nechce, tak doufejme, že teriér to je jiná liga). Prvotní časy byly dost pomalé, než si pejskové zvykli na zvýšené překážky. Jumpery už asi nezrychlíme, ale hlavně, že starouškové běhají s našením. I jinak vše klapalo jak na drátkách. Někteří páníčkové se vyšvihli parádními střídačkami - kéž by jim to vydrželo celou sezónu. Po trénování jsme si vyrazili na společnou procházku a večer na skvělou večeři – v kempíku vaří opravdu výtečně. Večerní posezení proběhlo v hospůdce – FUNatici hospodu, samozřejmě, zavírali.
Sobota i neděle probíhala ve stejném duchu, jen v neděli se otočilo pořadí. Na začouncích i páníčkách byly znát obrovské pokroky – v sobotu se přidal i Vláďa s Dastíkem jr. Kluci budou také moc šikovní, a to měl za začátku Vláďa řečí, že s Dastíčkem běhat nebude – pořádně by litoval, protože je to velký šikula. Káji Matthew je zase šílený pošuk – prý chtěla klidného a pohodového borderáka a teď mu říká magor Ital. Kája dokonce "napadla" Káťu, že když s ní na podzim jela štěňátko vybírat, určitě ho infikovala teriérstvím. :-D Flat Ike je náš houpací koník, ale i on udělal obrovské pokroky (možná ani ne tak Ike jako spíš páníček, který byl dokonce vidět i v běhu). Nejmilejším členem naší výpravy bylo Alči nové bordeří miminko Sep. Je to ještě mlaďoch a běhat nemůže, ale časové prodlevy vyplňoval mazlením. Alča je přesvědčená, že tohle zlatíčko bude čistě pracovní pejsek a flyballit ani nebude… No uvidíme, jestli si to ještě nerozmyslí.
Původně jsme měli odjíždět až v pondělí, jenže v neděli jsme byli všichni tak vorvaní a promrzlí, navíc pondělní předpovědi počasí nebyly vůbec vstřícné, že tu vydrželi jen ti největší nadšenci - vlastně všichni ti, co přijeli jako první. Ti, co zmizeli mohli jen litovat - druhý den se žádné pohromy s počasím nekonaly, zato cesta byla peklíčko. No a další peklo čekalo doma - déšť a pejskům se ani trochu nechtělo venčit v dešti a ještě na blbém asfaltu.
Týmu Lavina moc děkujeme za pozvání i veškerou péči nám věnovanou (včetně nahraných časů z EJS). Bylo báječné si potrénovat na světla. Příště určitě pojedeme zase moc rádi.
Kolem druhé hodiny odpolední, kdy už se sjel téměř celý náš tým na místo, nadešla chvilka i pro naše závodníčky. Všichni jsme byli moc zvědaví na časy - EJS nemáme, měření z ruky je nic moc a krom toho, že nám někteří důchodci opět o něco zestárli, runnerský tým zvyšuje překážky z 20 cm na 22,5 cm. Také došlo k nějakému prohození pejsků v týmech, ale nevěděli jsme, jak si sednou (především Baileys s Pepinou, na kterou už moc hafánků kvůli bubákům běhat nechce, tak doufejme, že teriér to je jiná liga). Prvotní časy byly dost pomalé, než si pejskové zvykli na zvýšené překážky. Jumpery už asi nezrychlíme, ale hlavně, že starouškové běhají s našením. I jinak vše klapalo jak na drátkách. Někteří páníčkové se vyšvihli parádními střídačkami - kéž by jim to vydrželo celou sezónu. Po trénování jsme si vyrazili na společnou procházku a večer na skvělou večeři – v kempíku vaří opravdu výtečně. Večerní posezení proběhlo v hospůdce – FUNatici hospodu, samozřejmě, zavírali.
Sobota i neděle probíhala ve stejném duchu, jen v neděli se otočilo pořadí. Na začouncích i páníčkách byly znát obrovské pokroky – v sobotu se přidal i Vláďa s Dastíkem jr. Kluci budou také moc šikovní, a to měl za začátku Vláďa řečí, že s Dastíčkem běhat nebude – pořádně by litoval, protože je to velký šikula. Káji Matthew je zase šílený pošuk – prý chtěla klidného a pohodového borderáka a teď mu říká magor Ital. Kája dokonce "napadla" Káťu, že když s ní na podzim jela štěňátko vybírat, určitě ho infikovala teriérstvím. :-D Flat Ike je náš houpací koník, ale i on udělal obrovské pokroky (možná ani ne tak Ike jako spíš páníček, který byl dokonce vidět i v běhu). Nejmilejším členem naší výpravy bylo Alči nové bordeří miminko Sep. Je to ještě mlaďoch a běhat nemůže, ale časové prodlevy vyplňoval mazlením. Alča je přesvědčená, že tohle zlatíčko bude čistě pracovní pejsek a flyballit ani nebude… No uvidíme, jestli si to ještě nerozmyslí.
Původně jsme měli odjíždět až v pondělí, jenže v neděli jsme byli všichni tak vorvaní a promrzlí, navíc pondělní předpovědi počasí nebyly vůbec vstřícné, že tu vydrželi jen ti největší nadšenci - vlastně všichni ti, co přijeli jako první. Ti, co zmizeli mohli jen litovat - druhý den se žádné pohromy s počasím nekonaly, zato cesta byla peklíčko. No a další peklo čekalo doma - déšť a pejskům se ani trochu nechtělo venčit v dešti a ještě na blbém asfaltu.
Týmu Lavina moc děkujeme za pozvání i veškerou péči nám věnovanou (včetně nahraných časů z EJS). Bylo báječné si potrénovat na světla. Příště určitě pojedeme zase moc rádi.