Sraz před Sherlockovou kanceláří byl v 19,15 hod (někteří dostali nařízeno už v 19 hod :-D). Kromě Lenky s Tomášem se zúčastnili úplně všichni, i Marta a dokonce i Monika – oslavenkyně měla obrovskou radost, že se skoro celou bandu podařilo dát dohromady. Kromě Moniky byl únik z místnosti pro všechny premiéra. V úvodu nás přivítal moc milý personál – vyptávali se, jaké už máme/nemáme zkušenosti, jestli víme, o čem ve hře vlastně jde a těsně před vypuštěním do jámy lvové jsme byli instruováni, že nic se nedělá silou, není potřeba montovat žárovky, lustry ani zásuvky…
Pak už jsme se vrhli do místností podle rozlosovaných sirek – odtud i naše názvy Hlavičky a Bezhlavičky – nehledejte v tom tedy nějaké souvislosti, někteří si prostě vytáhli sirku s hlavičkou, jiní bez. Hlaviček byla převaha – Káťa, Monika, Blanka, Petra, Hanka a Marta. Bezhlavičky – Alena, Lucka, Seba, Vláďa a Aneta.
Co se dělo u Bezhlaviček na začátku nevíme, reportáž je od Hlaviček, které měly obrovské štěstí, že s námi byla Monika, která už věděla do čeho jdeme, tudíž nás naváděla ke klidu, ne zmatenému prohledávání místnosti a hlavně věděla, kde přibližně hledat první indícii a zvolna nás nastartovala. Tím musíme vyprávění skončit, abychom případným zájemcům neprozradili postup. Snad jen napovíme, že ani periodická tabulka prvků nebyla nijak zákeřná, ač jsme se jí původně zděsily. Úkoly a vše na sebe parádně navazovaly. Musely jsme požádat celkem o tři nápovědy – z toho 2x o něco, co jsme už zkoušely, ale špatně. Z místnosti jsme se dostaly tak akorát – kliku jsem nasadila ve chvíli, kdy nám akorát dobíhal čas. Napovídači na vysílačkách nechali druhý tým ještě chviličku pracovat – měly jsme tak možnost sledovat hemžení ve vedlejší místnosti. Byli kousek od cíle, když jsme tam vtrhly jako vítězové a hru jsme jim po časovém limitu ukončily. Slečna jim pak šla dopovídat celý příběh – asi by měli problém, protože „gramofon“ jim nefungoval přesně jak měl. Že jsme jeden tým se ukázalo, když nám pořadatelé oznámili, že si oba týmy žádaly úplně stejné nápovědy. Myslím, že všichni byli rádi, že jsme si úplnou ostudu neuřízli.
Cestou do hospůdky jsme stihli všechno probrat, no a pak přišla akce závěrečná – pivečko v restauraci Sklep. Káťa tu byla už dávno a vždycky tu výborně vařili a vládla příjemná atmosféra (v letní i zimní zahradě). My měli stůl rezervovaný v pivobaru a byla to jedna katastrofa za druhou – málo míst (rezervace měla být pro až 15 lidí, byla sotva pro 10), obsluha vázla, spíš skoro vůbec nefungovala, když už něco slečna přinesla, tak jen dvě věci, víc by asi nepobrala. Budiž jí ale odpuštěno, asi se jednalo o brigádnici. Jen nás dost zarazilo, že po hodině čekání na jídlo (i pivo) se slečna po urgenci salátu ztratila. Plný pivobar a zůstal tam jediný zmatený číšník s na maděru zmaštěným výčepákem. Salátu se Monika nakonec dočkala asi po 2 hodinách – neuvěřitelné, nechápu, co je na přípravě salátu tak těžké. Chvilkami tam nebyla ani noha, říkali jsme si, že kdybychom zmizeli bez placení, nikdo si toho ani nevšimne. Ale co, čert vem obsluhu, hlavně, že jsme se setkali – do hospůdky dorazila i Kája s Dušanem a prďolkou Matthewem. Nejdřív šel prcek z náručí do náručí, ale nakonec skončil pod stolem (jako jediný z účastníků – v téhle hospodě se ani opít ani nedalo). Nakonec se objevili i Radek s Milanem (drahé polovičky – ženušky si přišli asi vyzvednout). Hospůdka byla tedy zajímavá, leč slovy Sebi - rozhodně nezapomenutelná. :-D
I když závěr moc neodpovídal bujaré oslavě, oslavenkyně si celý FUNatický den užila parádně – jak procházku, tak únikovou hry, i báječné gratulanty, kterým tímto moc děkuje za nádherné dárečky – krásný pugét, krásné přáníčko, no a hlavně velikánský dík za dárkovou poukázku na paraglide tandem. Zdá se, že příští rok se bude hodně vznášet – už dostala poukázku na let balónem a teď i paragliding. Akce proběhne na Černé hory za účasti všech dárců, pak společně oslavíme její přežití anebo zbavení se největší týmové prudičky. :-D Moc hezky to máme naplánované, to bude bomba víkend.
Tak toť snad vše podstatné. Ještě jednou díky a zdar dalším únikovkám a flyballu zvlášť (snad budeme i flyballovým soupeřům v příští sezóně dostatečně unikat. ;)
Pak už jsme se vrhli do místností podle rozlosovaných sirek – odtud i naše názvy Hlavičky a Bezhlavičky – nehledejte v tom tedy nějaké souvislosti, někteří si prostě vytáhli sirku s hlavičkou, jiní bez. Hlaviček byla převaha – Káťa, Monika, Blanka, Petra, Hanka a Marta. Bezhlavičky – Alena, Lucka, Seba, Vláďa a Aneta.
Co se dělo u Bezhlaviček na začátku nevíme, reportáž je od Hlaviček, které měly obrovské štěstí, že s námi byla Monika, která už věděla do čeho jdeme, tudíž nás naváděla ke klidu, ne zmatenému prohledávání místnosti a hlavně věděla, kde přibližně hledat první indícii a zvolna nás nastartovala. Tím musíme vyprávění skončit, abychom případným zájemcům neprozradili postup. Snad jen napovíme, že ani periodická tabulka prvků nebyla nijak zákeřná, ač jsme se jí původně zděsily. Úkoly a vše na sebe parádně navazovaly. Musely jsme požádat celkem o tři nápovědy – z toho 2x o něco, co jsme už zkoušely, ale špatně. Z místnosti jsme se dostaly tak akorát – kliku jsem nasadila ve chvíli, kdy nám akorát dobíhal čas. Napovídači na vysílačkách nechali druhý tým ještě chviličku pracovat – měly jsme tak možnost sledovat hemžení ve vedlejší místnosti. Byli kousek od cíle, když jsme tam vtrhly jako vítězové a hru jsme jim po časovém limitu ukončily. Slečna jim pak šla dopovídat celý příběh – asi by měli problém, protože „gramofon“ jim nefungoval přesně jak měl. Že jsme jeden tým se ukázalo, když nám pořadatelé oznámili, že si oba týmy žádaly úplně stejné nápovědy. Myslím, že všichni byli rádi, že jsme si úplnou ostudu neuřízli.
Cestou do hospůdky jsme stihli všechno probrat, no a pak přišla akce závěrečná – pivečko v restauraci Sklep. Káťa tu byla už dávno a vždycky tu výborně vařili a vládla příjemná atmosféra (v letní i zimní zahradě). My měli stůl rezervovaný v pivobaru a byla to jedna katastrofa za druhou – málo míst (rezervace měla být pro až 15 lidí, byla sotva pro 10), obsluha vázla, spíš skoro vůbec nefungovala, když už něco slečna přinesla, tak jen dvě věci, víc by asi nepobrala. Budiž jí ale odpuštěno, asi se jednalo o brigádnici. Jen nás dost zarazilo, že po hodině čekání na jídlo (i pivo) se slečna po urgenci salátu ztratila. Plný pivobar a zůstal tam jediný zmatený číšník s na maděru zmaštěným výčepákem. Salátu se Monika nakonec dočkala asi po 2 hodinách – neuvěřitelné, nechápu, co je na přípravě salátu tak těžké. Chvilkami tam nebyla ani noha, říkali jsme si, že kdybychom zmizeli bez placení, nikdo si toho ani nevšimne. Ale co, čert vem obsluhu, hlavně, že jsme se setkali – do hospůdky dorazila i Kája s Dušanem a prďolkou Matthewem. Nejdřív šel prcek z náručí do náručí, ale nakonec skončil pod stolem (jako jediný z účastníků – v téhle hospodě se ani opít ani nedalo). Nakonec se objevili i Radek s Milanem (drahé polovičky – ženušky si přišli asi vyzvednout). Hospůdka byla tedy zajímavá, leč slovy Sebi - rozhodně nezapomenutelná. :-D
I když závěr moc neodpovídal bujaré oslavě, oslavenkyně si celý FUNatický den užila parádně – jak procházku, tak únikovou hry, i báječné gratulanty, kterým tímto moc děkuje za nádherné dárečky – krásný pugét, krásné přáníčko, no a hlavně velikánský dík za dárkovou poukázku na paraglide tandem. Zdá se, že příští rok se bude hodně vznášet – už dostala poukázku na let balónem a teď i paragliding. Akce proběhne na Černé hory za účasti všech dárců, pak společně oslavíme její přežití anebo zbavení se největší týmové prudičky. :-D Moc hezky to máme naplánované, to bude bomba víkend.
Tak toť snad vše podstatné. Ještě jednou díky a zdar dalším únikovkám a flyballu zvlášť (snad budeme i flyballovým soupeřům v příští sezóně dostatečně unikat. ;)