|
FUNatická procházka se smrskla jen na tři paničky a pět pejsků. |
V Drahanském údolí jsme ještě nikdy nebyly. Podle mapky jsme si dohodly sraz za čističkou odpadních vod a že tam snad někde půjde zastavit. Lucka to vyřešila po svém – zaparkovala někde úplně jinde a totálně zmátla Petru, která chudák jezdila a bloudila okolím a nedařilo se jí z Lucky po telefonu dostat, jestli má mít čističku po pravé nebo levé ruce. Až když jsme se při bloudění potkaly s Petrou, zjistily jsme, že zmatkářka Lucka je někde úúúúplně jinde, byla tedy povolána za námi, k čističce, kde se dalo pohodlně zaparkovat.
V plánu byla kratší procházka, Afrička a Jeromek v rekonvalescenci. Vyrazily jsme po žluté Drahanským údolím – cesta sice příjemná, ale chvilkama dost promáčená. Došly jsme až k Vltavě, kde jsme přemýšlely, jestli se otočíme a půjdeme stejnou cestou zpět anebo zkusíme okruh. Druhá varianta zvítězila – podél Vltavy (konečně se i Bailinka dočkala vypuštění na volno) po modré nahoru do kopečka Bohnickým údolím. Bohnické údolí volalo k lovu, teriérstvo bylo tedy zpět připoutáno na šprcky – ostatní se samozřejmě chovali vzorně. Zpátky jsme to vzaly kolem ZOO koutku psychiatrické léčebny (tzv. socioterapeutický koutek) – paničky jsme se shodly, že tady se nám v budoucnu bude asi moc líbit a už jsme si vybraly i společný pokojíček. Za léčebnou se před námi otevřela nádherná louka a parádní výhled. Zpátky přes modrou stezku a polní cestičku jsme došly do Drahanského údolí a zpět k autu. Ujitých 7 km ani nebylo v plánu, rychle to uteklo – no a podle Petry nejen čas utíkal, ale její společnice - že prý nasadily vražedné tempo a příště už s námi nikam nepůjde. Musely jsme slíbit, že se příště budeme krotit.
Moc příjemná procházka to byla, jen počasí mohlo být trochu vlídnější. Než jsme se u aut rozloučily, začalo se pomalu stmívat, paničky i pejskové provětraní a mohlo se jet domů odpočívat.
V plánu byla kratší procházka, Afrička a Jeromek v rekonvalescenci. Vyrazily jsme po žluté Drahanským údolím – cesta sice příjemná, ale chvilkama dost promáčená. Došly jsme až k Vltavě, kde jsme přemýšlely, jestli se otočíme a půjdeme stejnou cestou zpět anebo zkusíme okruh. Druhá varianta zvítězila – podél Vltavy (konečně se i Bailinka dočkala vypuštění na volno) po modré nahoru do kopečka Bohnickým údolím. Bohnické údolí volalo k lovu, teriérstvo bylo tedy zpět připoutáno na šprcky – ostatní se samozřejmě chovali vzorně. Zpátky jsme to vzaly kolem ZOO koutku psychiatrické léčebny (tzv. socioterapeutický koutek) – paničky jsme se shodly, že tady se nám v budoucnu bude asi moc líbit a už jsme si vybraly i společný pokojíček. Za léčebnou se před námi otevřela nádherná louka a parádní výhled. Zpátky přes modrou stezku a polní cestičku jsme došly do Drahanského údolí a zpět k autu. Ujitých 7 km ani nebylo v plánu, rychle to uteklo – no a podle Petry nejen čas utíkal, ale její společnice - že prý nasadily vražedné tempo a příště už s námi nikam nepůjde. Musely jsme slíbit, že se příště budeme krotit.
Moc příjemná procházka to byla, jen počasí mohlo být trochu vlídnější. Než jsme se u aut rozloučily, začalo se pomalu stmívat, paničky i pejskové provětraní a mohlo se jet domů odpočívat.