|
Fajn procházka a rozmázlé fotky nejsou vada přístroje, jen ta torpédka jsou prostě nefotitelná.
|
Po dlouhé době jsme vyrazily do Prokopáku. Místo setkání s Luckou a Vláďou bylo zvoleno sice velmi strategicky, ale nakonec jsme se v údolí vydali opačným směrem, než jsme původně zamýšleli. No nevadí, pejskové aspoň zvládli lednovou koupel v potůčku a Bailince se sbíhaly sliny tentokrát na labutího biskupa. Blaženka si cestou trochu zaagilitila – za vydatného povzbuzování zbývajících členů výpravy, pro které byly překážky moc vysoko. Bowie statečně odolávala všem nápadníkům, které díky hárání přitahovala na sto honů, měla totiž daleko důležitější práci – opět ožužlávat teriéří hlavičky, tedy hlavně tu Bailinčinu, která je z téhle Bowinčiny libůstky už někdy pěkně na nervy. Brandinka běhala jak za mlada, ale aby se neřeklo, tak se občas zaposlouchala do dáli a tvářila se, že někde v blízkosti přistálo minimálně UFO. Naštěstí ji Blaženka nebo Bailinka většinou vyvedly z omylu. Bailinka se pořádně opotila, když zamachrovala a vysočila na zídku, která se cestou ovšem zvyšovala a zvyšovala, takže když malá bobina zjistila, že je hroooozně vysoko a zrovna jí hrozně chybí panička a maminka, začala panikařit a běhat po zídce jak magůrek. Vymýšlela, jestli skočit dolů nebo to vzít přes stromy. Skok do náruče se jí rozhodně nezamlouval a ani Vláďou se odchytit nedala, ale nakonec to dobře dopadlo a díky dobrůtce se ji podařilo nalákat a Vláďa ji sundal za kšírky. Když byla konečně na pevné zemi, vítala nás jak kdyby se podruhé narodila.
Moc příjemné lednové zpestření to bylo - ostatní jako vždy s našimi FUNaticy.
Moc příjemné lednové zpestření to bylo - ostatní jako vždy s našimi FUNaticy.