|
FUNatic Runners ve 3. divizi: 3. místo
(neptejte se jak, ale slovy Lenky Vančurové - taktika "zmast nepritele i za cenu vlastniho zmateni' dost vychazela (y) :-D Kromě toho zaskočila FUNatička Brandy na výpomoc u Kosatek - v 6. divizi: 1. místo
Všem moc gratulujeme, děkujeme za výpomoc a opravdu skvělé CRAZY závody. (y)
|
Naše FUNatické družstvo jako první nastoupilo proti HopTrop Panthers a protože jsme neměli nikoho na nabíjení, využili jsme nabídnuté pomoci Kosatek, kteří potřebovali zaškolit svou novou nabíječku Petru. Školení dostala solidní a ještě teď se jí o nás možná zdá. Jména trochu pletla, ale to nevadí, protože pro ty naše magůrky stejně stačí jen „hophophophopboxdrzhoooo“. Nicméně hned napoprvé se jí podařilo nabít Bailince špatnou díru (spletla si ji s Brandy, které nabíjela chvíli předtím) – bobina si s tím ovšem poradila jen s malou časovou ztrátou. Hnedle v prvním rozběhu se nám ale podařilo zaběhnout nejlepší čas turnaje 18,95 s. Ve druhém rozběhu proti Adrenalin Flyers nastoupil po delší pauze Scotty místo Bailinky. I on si vedl výborně a zazmatkovala jen panička, která nevěděla, že se běží Speed Trial a nikoliv Round Robin. Během rozběhu se ji nepodařilo přesvědčit, aby zkrátila střídačky a ona vytrvale dál běhala na jistotu, když byla vedle chyba. Pak se ale vše vysvětlilo. Do rozběhu proti The Rebels Rock and Roll jsme se pokusili nasadit Fleurku. Fleurce s paničkou se nepovedly starty a od této chvíle vím, že se na dráze odehrávalo nějaké drama – pokus o výměnu pejsků, které nám nepovolili, zraněný pes na sousední dráze apod., ale bylo toho daleko víc a za boha si nemůžu vzpomenout jaké (ty peripetie z dalšího dne totiž utlumily vzpomínky na tento běh) – prostě černo tma a pořádně zamíchaná sestava, což jsme ovšem v tom zmatku zapomněli nahlásit Petře (zaskakující nabíječce), která absolutně netušila komu kam nabíjet a kdo vůbec běží. Ale zvládla to skvěle! Ale žádný zázračný čas se bohužel nekonal. Poslední sobotní rozběh byl proti Lavině Beta – hned v úvodu k nám na dráhu zavítal laviňácký Benny. Jak jsme dopadli se neptejte - chybí zápisky. Každopádně do druhého dne jsme nastupovali z předposledního místa.
Na večer naplánovali Crazy Balls soutěž, která byla v době přihlašování přísně tajná. Káťa, Lucka a Lenka jsme byly samozřejmě za hrdinky a chtěly se nahlásit (předpokládaly jsme zase nějaké válení sudů jako s R.U.P.áky), jenže když jsme vyslechly pravidla, znamenalo to jít ideálně do plavek, na což jsme nebyly dost statečné a domluvily jsme se tedy na odhlášení ze soutěže. Soutěž spočívala snad v pití piva brčkem, sklouznutí po pojarovaném igelitu k boxu, vystřelení míčku z boxu a pak už nevím co. Šli jsme tedy raději postavit stany. Když jsme se ve stanech dostatečně zabydleli a nakrmili divou zvěř, vydalo se dámské FUNatické osazenstvo do hospůdky, kde Káťa, jistěže neúmyslně, rozpoutala jagermeistrovou smršť. Objednala panáka nabíječce Petře za statečnost a pak oslavenkyni Lucce a oslavenci Rosťovi. Během chvilky se rozpoutalo peklo a proběhlo několik koleček.
V neděli FUNaticy čekal první běh proti Rebelům. Bohužel jsme prohráli 2:3, a to na střídačkách (někdo měl obrovské, a ve druhém běhu byla jedna předčasná, Blaženka byla z vedra a předešlého dne pořád ještě unavená, takže hned po ránu začala s časy přes 5 s. Bohužel první prohra. Další rozběh proti Dragonům byl takový hokus pokus – pokusili jsme se šetřit Blaženku a nasadili jsme Fleurku na konec, střídala na Scottyho, ten na Afru. Jenže Fleurka začala blbnout a 2x vyhla. Museli jsme ji tedy vyměnit a vrátit zpět upečenou Blaženku (počasí bylo šílený – hrozné dusno) s tím, že se poběží jako obvykle. Míša si nějak nevšimla, že jsme vyměnili psy a tak, když pouštěla Lucka Blážu, předběhla ji a vypustila Scottyho. Ještěže Lucka byla pohotová a Blážu včas zadržela. Nakonec z toho byla výhra 3:1. Rozeběh o semifinále s Panthery byl největší psycho za celou naši kariéru. Když jsme vedli 2:0, srazil se Jeromek s Luckou. Zřejmě byl pořádně otřesený – poprvé ještě nějak odběhl. Na podruhé neodstartoval vůbec a Sebi odešel z parkuru. Nikdo moc nevěděl co dělat, tak Petra pustila Afričku, jenže ze sousední dráhy k nám zaběhl pejsek. Rozhodčí měli hlavu zamotanou, Káťa vůbec nevěděla co se děje, Míša běžela pro Scottyho a většina si myslela, že jsme běh projeli. Když nám šli Pantheři podávat ruce, chtěli jsme jim gratulovat, jenže oni gratulovali nám?! Vůbec jsme nic nechápali. Údajně nás zachránil ten pejsek za narušení běhu a my tak skutečně vyhráli. Začínám mít takový pocit, že brzy se kvůli nám budou muset měnit komplet flyballová pravidla, protože tohle bylo fakt nepochopitelné vítězství a my šli bojovat o finále proti Laviňákům. Nevěděli jsme jak bude reagovat Jerome, takže byla připravená varianta Scotty jako starťák a pak naše obvyklá sestava. Jenže Jeromek se tvářil, že je vše v pohodě a první běh jsme projeli čistě na střídačkách, v dalším jsme měli chybu a Bailinka všemu nasadila korunu, když prosvištěla kolem Káti a úplně vzadu na dráze začala tlačit bobek – vyvenčení na dráze = průšvih. Káťa v životě tak rychle neběžela jako teď, myšpulku drapla za kšírky a hodila přes pásku a pořádně si oddychla v domnění, že situace je zachráněna a Baile bobkování zarazila. Až pak se dozvěděla, že jak potvůrka letěla přes tu pásku, vypadl z ní ve vzduchu bobek za páskou – všichni se prý náramně pobavili. Nicméně ani tato kulturní vložka nám k vítězství nepomohla, protože Jeromek začal opět stávkovat. Projeli jsme to tedy 3:0 a máme teď chudáka otřeseného Jeromka a natlučenou trenérku Lucku.
I když to možná úplně tak nevypadá, tak to byly jedny z nejveselejších a nejpohodovějších závodů, co vůbec pamatuju. Zmatek na zmatek (při odjezdu např. výborně pobavila i Jana od Rebelů, která kolem nás prosvištěla i s hrncem na střeše – sbírali ho v prvním zatáčce), ale víceméně vše v dobré náladě a hlavně skvěle fungovala spolupráce a výpomoc jednotlivých týmů. My moc děkujeme především Kosatkám, jejich nabíječce a také naší Anetě, která za námi přijela na neděli i se Sandy (ta má pořád rozřízlou pacinku nezahojenou), aby nám mohla nabíjet. Pohár si vysloužil Jeromek za krásné běhy a tak trochu i jako bolestné za srážku.Za další fotky děkujeme Monika Kasalá Stiborková.
Na večer naplánovali Crazy Balls soutěž, která byla v době přihlašování přísně tajná. Káťa, Lucka a Lenka jsme byly samozřejmě za hrdinky a chtěly se nahlásit (předpokládaly jsme zase nějaké válení sudů jako s R.U.P.áky), jenže když jsme vyslechly pravidla, znamenalo to jít ideálně do plavek, na což jsme nebyly dost statečné a domluvily jsme se tedy na odhlášení ze soutěže. Soutěž spočívala snad v pití piva brčkem, sklouznutí po pojarovaném igelitu k boxu, vystřelení míčku z boxu a pak už nevím co. Šli jsme tedy raději postavit stany. Když jsme se ve stanech dostatečně zabydleli a nakrmili divou zvěř, vydalo se dámské FUNatické osazenstvo do hospůdky, kde Káťa, jistěže neúmyslně, rozpoutala jagermeistrovou smršť. Objednala panáka nabíječce Petře za statečnost a pak oslavenkyni Lucce a oslavenci Rosťovi. Během chvilky se rozpoutalo peklo a proběhlo několik koleček.
V neděli FUNaticy čekal první běh proti Rebelům. Bohužel jsme prohráli 2:3, a to na střídačkách (někdo měl obrovské, a ve druhém běhu byla jedna předčasná, Blaženka byla z vedra a předešlého dne pořád ještě unavená, takže hned po ránu začala s časy přes 5 s. Bohužel první prohra. Další rozběh proti Dragonům byl takový hokus pokus – pokusili jsme se šetřit Blaženku a nasadili jsme Fleurku na konec, střídala na Scottyho, ten na Afru. Jenže Fleurka začala blbnout a 2x vyhla. Museli jsme ji tedy vyměnit a vrátit zpět upečenou Blaženku (počasí bylo šílený – hrozné dusno) s tím, že se poběží jako obvykle. Míša si nějak nevšimla, že jsme vyměnili psy a tak, když pouštěla Lucka Blážu, předběhla ji a vypustila Scottyho. Ještěže Lucka byla pohotová a Blážu včas zadržela. Nakonec z toho byla výhra 3:1. Rozeběh o semifinále s Panthery byl největší psycho za celou naši kariéru. Když jsme vedli 2:0, srazil se Jeromek s Luckou. Zřejmě byl pořádně otřesený – poprvé ještě nějak odběhl. Na podruhé neodstartoval vůbec a Sebi odešel z parkuru. Nikdo moc nevěděl co dělat, tak Petra pustila Afričku, jenže ze sousední dráhy k nám zaběhl pejsek. Rozhodčí měli hlavu zamotanou, Káťa vůbec nevěděla co se děje, Míša běžela pro Scottyho a většina si myslela, že jsme běh projeli. Když nám šli Pantheři podávat ruce, chtěli jsme jim gratulovat, jenže oni gratulovali nám?! Vůbec jsme nic nechápali. Údajně nás zachránil ten pejsek za narušení běhu a my tak skutečně vyhráli. Začínám mít takový pocit, že brzy se kvůli nám budou muset měnit komplet flyballová pravidla, protože tohle bylo fakt nepochopitelné vítězství a my šli bojovat o finále proti Laviňákům. Nevěděli jsme jak bude reagovat Jerome, takže byla připravená varianta Scotty jako starťák a pak naše obvyklá sestava. Jenže Jeromek se tvářil, že je vše v pohodě a první běh jsme projeli čistě na střídačkách, v dalším jsme měli chybu a Bailinka všemu nasadila korunu, když prosvištěla kolem Káti a úplně vzadu na dráze začala tlačit bobek – vyvenčení na dráze = průšvih. Káťa v životě tak rychle neběžela jako teď, myšpulku drapla za kšírky a hodila přes pásku a pořádně si oddychla v domnění, že situace je zachráněna a Baile bobkování zarazila. Až pak se dozvěděla, že jak potvůrka letěla přes tu pásku, vypadl z ní ve vzduchu bobek za páskou – všichni se prý náramně pobavili. Nicméně ani tato kulturní vložka nám k vítězství nepomohla, protože Jeromek začal opět stávkovat. Projeli jsme to tedy 3:0 a máme teď chudáka otřeseného Jeromka a natlučenou trenérku Lucku.
I když to možná úplně tak nevypadá, tak to byly jedny z nejveselejších a nejpohodovějších závodů, co vůbec pamatuju. Zmatek na zmatek (při odjezdu např. výborně pobavila i Jana od Rebelů, která kolem nás prosvištěla i s hrncem na střeše – sbírali ho v prvním zatáčce), ale víceméně vše v dobré náladě a hlavně skvěle fungovala spolupráce a výpomoc jednotlivých týmů. My moc děkujeme především Kosatkám, jejich nabíječce a také naší Anetě, která za námi přijela na neděli i se Sandy (ta má pořád rozřízlou pacinku nezahojenou), aby nám mohla nabíjet. Pohár si vysloužil Jeromek za krásné běhy a tak trochu i jako bolestné za srážku.Za další fotky děkujeme Monika Kasalá Stiborková.
|
|