|
FUNatic Runners v 3. divizi: 4. místo
Na poslední turnaj v sezóně vyrazil bohužel jen runnerský tým posílený o Afričku od Jumperů. Doufali jsme, že tu sezónu zakončíme krásným pohárem, ale smolné bramborové místo nás letos pronásledovalo téměř celý rok a nepomohl ani nový týmový rekord 17,96 s - je to ale výzva do příštího roku, tak nám držte palce, ať je ten příští rok pohárově úspěšnější! Za výpomoc moc děkujeme Milanovi.
|
Ani poslednímu závodu v sezoně se nevyhly problémy – tentokrát opět kvůli Brandušce (panu doktorovi se nelíbilo její srdíčko). Tím pádem přišli Jumpeři o jediného snižovače a tým nemohl jet. Doplnili jsme tým Runnerů Afričkou a v pátek se vyrazilo do Budějek do pekelného penzionku, který se nám podařil sehnat pro naši dvou a čtyřnohou bandu. Penzionek žádná sláva, nic moc prostor pro venčení, Marta tu chudák prolévala vlastní krev a ani véču nám už nechtěli večer udělat a definitivně nás pán nakrkl, když se pokusil Monice za miminko naúčtovat plnou cenu (oproti tomu, co sliboval v mailu). Hned po zabydlení v pokojíčkách jsme se tedy hladoví a unavení z cesty vydali do centra Budějek na večeři. Na doporučení jsme nakonec zakotvili ve výborné pizzerii Regina Due, kde nevadili ani pejskové, ani miminko (Monča s námi nakonec nešla kvůli prckovi), navíc tam báječně vařili.
Ráno nás čekal hned první rozběh proti Pink Paws Warriors. Běhal se Speed Trial, snažili jsme se tedy udělat hezký čas, což se víceméně podařilo s časem 18,19 s (další 18,46 a 18,42 s). Další rozběh proti The Rebels Rock and Roll jsme v prvním běhu vylepšili čas na 18,02 s a hned v druhém čas 17,96 s – což je náš nový týmový rekord (po dvou rozbězích 3x překonat týmový rekord je docela machrovina, nebo ne?). Bohužel nás sedmnáctkový čas posunul v Poháru Purina do 1. divize (jinak bysme měli v celoroční hodnocení jisté první místo ve druhé divizi), ale to vůbec nevadí – sedmnáctka je prostě lepší. Proti HopTrop Hurricane a Road Runners Unleashed jsme už tedy nemuseli honit super čas a zbytek soboty se tedy běhalo na pohodu a do druhého dne jsme postupovali z parádního třetího místa. Večer jsme nechali pejsky v penzionku nabírat síly na další den a opět vyrazili se posilnit do výše zmiňované pizzerky.
V neděli ráno nám ve třetím rozběhu trochu srazili hřebínek HT Hurricane s prohrou 2:3. Protože se běhal závod Double Elimination a další prohra by nás poslala domů, napli jsme všechny síly a v dalším dramatickém rozběhu jsme porazili The Rebels Rock and Roll 3:2 (pořádná úleva, nevím, proč to musíme vždy tak dramatizovat). Poklidný rozběh proběhl až proti DogDragons 2, které jsme porazili 3:0, ale pak už nás bohužel zastavili Road Runners Unleashed. Tam jsme vyhráli jediný běh, a to ještě opravovaný, zbytek jsme projeli na celé čáře. Velikánská škoda, protože pak už by nás čekalo jen semifinále, takhle z toho bylo 4. místo. Doufali jsme, že sezónu zakončíme úspěšněji, ale co tak příští rok se nám jistě bude víc dařit. Většina týmu využila brzkého vypadnutí a odjela dřív.
No a resumé na závěr – naše celoroční úsilí Poháru skončilo 13. místem v 1. divizi, Brandušky srdíčko už je zase jako zvon (potvrzeno podrobným karidologickým vyšetřením). Takže flyballu zdar a příští rok „soupeři, třeste se!
Ráno nás čekal hned první rozběh proti Pink Paws Warriors. Běhal se Speed Trial, snažili jsme se tedy udělat hezký čas, což se víceméně podařilo s časem 18,19 s (další 18,46 a 18,42 s). Další rozběh proti The Rebels Rock and Roll jsme v prvním běhu vylepšili čas na 18,02 s a hned v druhém čas 17,96 s – což je náš nový týmový rekord (po dvou rozbězích 3x překonat týmový rekord je docela machrovina, nebo ne?). Bohužel nás sedmnáctkový čas posunul v Poháru Purina do 1. divize (jinak bysme měli v celoroční hodnocení jisté první místo ve druhé divizi), ale to vůbec nevadí – sedmnáctka je prostě lepší. Proti HopTrop Hurricane a Road Runners Unleashed jsme už tedy nemuseli honit super čas a zbytek soboty se tedy běhalo na pohodu a do druhého dne jsme postupovali z parádního třetího místa. Večer jsme nechali pejsky v penzionku nabírat síly na další den a opět vyrazili se posilnit do výše zmiňované pizzerky.
V neděli ráno nám ve třetím rozběhu trochu srazili hřebínek HT Hurricane s prohrou 2:3. Protože se běhal závod Double Elimination a další prohra by nás poslala domů, napli jsme všechny síly a v dalším dramatickém rozběhu jsme porazili The Rebels Rock and Roll 3:2 (pořádná úleva, nevím, proč to musíme vždy tak dramatizovat). Poklidný rozběh proběhl až proti DogDragons 2, které jsme porazili 3:0, ale pak už nás bohužel zastavili Road Runners Unleashed. Tam jsme vyhráli jediný běh, a to ještě opravovaný, zbytek jsme projeli na celé čáře. Velikánská škoda, protože pak už by nás čekalo jen semifinále, takhle z toho bylo 4. místo. Doufali jsme, že sezónu zakončíme úspěšněji, ale co tak příští rok se nám jistě bude víc dařit. Většina týmu využila brzkého vypadnutí a odjela dřív.
No a resumé na závěr – naše celoroční úsilí Poháru skončilo 13. místem v 1. divizi, Brandušky srdíčko už je zase jako zvon (potvrzeno podrobným karidologickým vyšetřením). Takže flyballu zdar a příští rok „soupeři, třeste se!